Šokující pravda o psychologii tetování! Jsou lidé s tetováním skutečně psychicky labilnější?

Zážitky a emoce ovlivňují naše tělo a zanechávají v něm otisk, stejně jako tetování. Psychologie ukazuje, že tento způsob sebevyjádření je prostředkem, který definuje, kdo jsme, co se nám líbí a co je součástí naší osobnosti. Vše trvalé na našem těle v sobě nese příběh, symboliku i kus identity.

Proč nás tetování tolik láká? Psychologie tetování, která vás možná překvapí

Vnitřní motivace v podobě hledání sebe sama

Motivace pro pořízení tetování často vychází z hlubší potřeby sebepoznání. V mnoha případech se lidé nenechávají tetovat pro to, aby si dodali sebevědomí nebo zvýšili sebeúctu, protože sebeúcta vychází zevnitř a tetování ji samo o sobě nevybuduje. Může sice symbolizovat sílu, lásku, mír, růst či změnu, ale skutečnou hodnotu získává až tehdy, když stojí na vnitřně vybudovaném základu. Člověk, jenž si váží sebe sama, si tetování nechává udělat spíše ze symbolického důvodu než proto, aby byl přijat okolím. [1]

Jestliže se naše osobní hodnota odvíjí od názoru druhých, tak se tetování může stát prostředkem, jak získat pocit sounáležitosti s určitou skupinou.

Vnější motivace jako sociální kód lidí

Historicky bylo tetování součástí rituálů, duchovního přesvědčení či znakem společenského postavení. Dnes je to kód, který značí osobní vyjádření individuality a autenticity. Může to být prostředek, jak dát najevo příslušnost k určité skupině, ale zároveň může symbolizovat i touhu odlišit se.

Tetování funguje také jako záznam životní cesty a vyjádření hodnot

Za většinou tetování stojí nějaký příběh a osobní význam, i když se to na první pohled může jevit jinak. Je třeba si uvědomit, že význam tetování nelze odhadnout podle samotného motivu tzn. že anděl nemusí znamenat dobro a démon zlo. Smysl je vždy subjektivní a úzce propojený s životní etapou, ve které tetování vzniklo. [2]

Může to být forma terapie, která jim pomáhá překonat těžké období, uzavření životní kapitoly, symbol změny či završení osobního přerodu.

Tetování ve formě terapie a nástroj zvládání psychických problémů

Příklady využití tetování v boji s úzkostí, PTSD, depresí a sebepoškozováním

Výzkumy ukazují, že lidé, kteří prošli traumatem, často využívají proces tetování jako cestu k překonání nebo zvládnutí PTSD. Proces, při kterém se bolestivé vzpomínky proměňují v symbol síly a identity, umožňuje nositelům tetování zpracovat úzkost, deprese či trauma a přetavit je v něco posilujícího.

Studie publikovaná v časopise Body Image zjistila, že tetování může významně posílit sebevědomí i pocit znovuzískaní kontroly, tedy dva klíčové prvky, které deprese často oslabuje.[3]

Bolest, která uzdravuje: Jak tetování pomáhá překonat trauma

Samotný proces tetování je spojený s fyzickou bolestí, která paradoxně podporuje uzdravení. Když tělo prožívá bolest uvolňuje endorfiny, tělu přirozené látky proti bolesti, jež vyvolávají dočasný pocit euforie podobný účinkům cvičení a mohou zmírnit příznaky deprese. [3]

Touto cestou jsou často tvořena pamětní tetování např. u rodičů, kteří přišli o dítě, si nechávají vytetovat jeho jméno, rukopis, motiv spojený se společnými vzpomínkami nebo motiv středníku jakožto znaku, který značí překonání těžkých chvil.

Tatér je jako terapeut

Základem je vybrat si správného tatéra, který bude schopný pochopit a převyprávět váš příběh na kůži. Důležitá je empatie, schopnost naslouchat a respektovat význam tetování pro klienta. Vztah mezi tatérem a klientem může být stejně zásadní pro uzdravení jako samotné tetování, protože vytváří prostor pro sdílení, důvěru a znovunabytí identity.

Temné stránky tetování: Psychologická rizika, o kterých se málo mluví

Skryté významy tetování: Tetování může být i projevem volání o pomoc

Někdy je poukazováno na to, že touha po excesivním tetování, zejména na obličeji či v podobě urážlivých symbolů, souviset s nutkáním k sebepoškozování. Přesto je v drtivé většině případů tetování především formou sebevyjádření a prostředkem, jak se s okolím podělit o svůj příběh.

Ukazují výzkumy na spojitosti tetování s impulzivitou a agresivitou?

Stereotypy často vykreslují lidi s tetováním jako agresivnější či vzpurnější, než ve skutečnosti jsou. Výzkum provedený na 378 dospělých (Londýn) zjistil, že potetovaní lidé mají o něco vyšší míru reaktivní vzpurnosti, hněvu a verbální agrese než ti bez tetování, ale rozdíly byly minimální. Naopak v oblasti fyzické agrese či nepřátelství nebyly mezi skupinami zjištěny žádné významné rozdíly. To znamená, že ačkoliv stereotypy mají jistý základ, dnes jde spíše o zastaralý pohled na lidi s tetováním. [5]

Mýty vs. realita: Proč tetování neznamená automaticky psychickou poruchu nebo sklony ke kriminalitě

Psychologie zkoumající tetování někdy otevírá otázku, zda jde o zdravou formu sebevyjádření, nebo o známku znepokojivého chování. Protože tetování zahrnuje bolest a poranění kůže, může působit podobně jako sebepoškozování, což vede k mylným závěrům. Historicky bylo tetování spojováno s deviacemi, kriminalitou či poruchami osobnosti, a to zejména v zemích s bohatou vězeňskou tradicí nebo gangovou kulturou, jako v Rusku, Japonsku či USA. Dnes je tomu ovšem jinak a tetování se stalo spíše prostředkem sebevyjádření.

Jak se mění pohled společnosti na tetování

Platí stále stigmatizace tetování?

Navzdory rostoucí popularitě jsou lidé s tetováním stále často spojováni s negativními osobnostními rysy, nekompetentností či nízkou sociální inteligencí a ženy jsou hodnoceny ještě přísněji než muži. Potetované ženy bývají vnímány jako promiskuitnější, méně atraktivní či méně čestné, a právě ony čelí silnější stigmatizaci. Problém se objevuje zejména v pracovním prostředí. Studie ukázaly, že personalisté by raději nenajali potetovanou osobu, aby „nepoškodila image společnosti“. Takové zkušenosti jsou potvrzeny i samotnými nositeli tetování, kteří uvádějí, že kvůli svému vzhledu hledají práci obtížněji. [6]

„Mami, nechci, aby ses na mě dívala jako na zločince“ aneb jak dnešní společnost vnímá tetování

Cesta tetování ze společenského okraje do mainstreamu byla dlouhá a strnitá. První významný zlom přišel v 18. a 19. století, kdy cirkusy začaly vystavovat potetované lidi jako atrakce. Přestože byli tito jedinci vnímáni jako vyděděnci, právě oni ukázali tetování širší veřejnosti. Ve 20. století přijala kontra-kulturní hnutí tetování jako symbol vzpoury proti normám a osobního vyjádření. Od té doby se vnímání výrazně změnilo k čemu výrazně dopomohl vliv celebrit i dostupnost profesionálních tetovacích salónů. To posunulo tetování k tomu, že se stalo běžným uměleckým a osobním projevem lidí napříč generacemi a společenskými vrstvami.

Ovšem někteří otevřeně přiznávají, že kdyby stále platilo staré stigma, tetování by si nepořídili a obdivují starší generaci potetovaných lidí, kteří museli čelit mnohem silnějším předsudkům.

Tetování očima mladých

Pro mladou generaci je tetování především součást identity a osobního stylu. Pro mladé je to spíše estetická a osobní volba než akt vzpoury a tetování si nechávají dělat zejména pro sebe a svůj dobrý pocit, nikoli jako odpor vůči systému nebo vzpouru proti rodičům. Tetování jim také pomáhá v procesu sebepoznání a utváření identity, která souvisí s tím, kým jsou a kým se chtějí stát.

Zdroje:

1. 10 Masters. (2024). Psychology and Tattoos, (https://www.10masters.com/en/blog/psychology-and-tattoos/).
2. Social Graces Tattoo Studio. (nedatováno). The Psychology of Tattooing: Why We Choose to Wear Our Stories on Our Skin, (https://www.socialgracestattoostudio.com/blog/the-psychology-of-tattooing-why-we-choose-to-wear-our-stories-on-our-skin).
3. David Robson. (2021).  Ink positive: how tattoos can heal the mind as well as adorn the body, (https://www.theguardian.com/science/2021/jul/31/ink-positive-how-tattoos-can-heal-the-mind-as-well-as-adorn-the-body).
4. Suzanne B. Phillips. (2021). Tattoos After Trauma: 6 Qualities of Healing Potential, (https://www.psychologytoday.com/us/blog/speaking-about-trauma/202107/tattoos-after-trauma-6-qualities-healing-potential).
5. Science Direct. (2015). Are tattooed adults really more aggressive and rebellious than those without tattoos?, (https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S174014451500100X).
6. Ekua Hagan. (2018). Are People With Tattoos Stigmatized?, (https://www.psychologytoday.com/us/blog/head-games/201809/are-people-with-tattoos-stigmatized).