Tradiční maorské tetování, známé jako tā moko, má dlouhou historii, která sahá zpět stovky let. Přesto si maorské tetování zachovává svůj hluboký význam, který je protkán hlubokou symbolikou a odráží sociální status jednotlivce, jeho postavení v komunitě, historii a rodinné vazby.
Historický a kulturní kontext Maorů
Předkové Maorů připluli na Nový Zéland na kánoích z tichomořských ostrovů před rokem 1300 n. l. Usadili se především na pobřeží, kde lovili tuleně a začali pěstovat plodiny. Někteří se rozhodli přestěhovat do lesů a žili v malých kmenových uskupení.
Až příchod evropských kolonizátorů na počátku 19. století zásadně ovlivnil tyto komunity. Misionáři přiměli Maory konvertovat ke křesťanství a naučili je číst a psát. Avšak v 40. a 60. letech 19. století se odehrály konflikty, kdy Maorové bránili své území proti místním úřadům. Tyto války vedly k masivní ztrátě maorské půdy, která byla konfiskována nebo prodána britským osadníkům. (1)
V první polovině 20. století se objevili významní vůdci, kteří zlepšili životní podmínky pro Maory a postarali se o oživení jejich kultury. V té době vzrostl zájem o maorský jazyk a umění, jako je řezbářství a tkaní.
V roce 2019 žilo na Novém Zélandu téměř 800 000 Maorů, z nichž většina žije ve městech. Byla zde vybudována tzv. kōhanga reo (předškolní jazyková centra) a školy vyučující v maorském jazyce, a existuje mnoho tvůrčích projektů v oblasti filmu, hudby a umění. (1)
Historie maorského tetování
Během raného evropského osidlování byly tetované hlavy Maorů, známé jako mokomōkai, prodávány jako suvenýry a sběratelské předměty. Není třeba asi říkat, že tyto hlavy byly často získávány násilím. Z toho důvodu došlo k významnému poklesu praxe tā moko, která zahrnovala tradiční tetování na obličeji. (1)
V 70. letech 20. století začali členové maorských gangů nosit moko jako součást svých poznávacích znamení, čímž se tetování stalo symbolem identity. S obnovením maorské kultury v 80. letech 20. století se tā moko znovu začalo praktikovat jako způsob vyjádření maorského nebo kmenového sebeurčení, což podpořilo obnovení tradiční kultury a hrdosti na maorské dědictví. (2)
Původ a vývoj tetování mezi Maory
Podle maorské tradice bylo tā moko přineseno z podsvětí náčelníkem jménem Mataora, který se zamiloval do ducha Niwareka. Maorské tetování používá jedinečné techniky, které zahrnují hluboké řezání do kůže a vytváření jizev v různých vzorech, především spirálových motivů.
Jednou z významných forem tetování je tā moko, která má své kořeny v rituálech smutku za mrtvé. Ženy se při těchto rituálech řezaly mušlemi nebo obsidiánem a do ran dávaly saze, čímž vytvářely unikátní vzory na svých tělech. (2)
Tradiční techniky a nástroje
Při tradičním maorském tetování se využíval pigment obvykle vyrobený z dřevěného uhlí smíchaného s olejem nebo rostlinnou tekutinou, známý jako wai ngārahu. Tento pigment byl uchováván ve speciálních nádobách. Pro samotný proces tetování se používaly uhi, tedy dláta tradičně vyráběná z kostí mořských ptáků. Kromě nich se také používaly hřebenové nástroje k aplikování pigmentu do kůže. (3)
S příchodem Evropanů začala být používána kovová dláta a během první světové války se do procesu začaly zapojovat jehly. Od konce 20. století většina tatérů přešla na moderní tetovací stroje. Proces tetování byl vysoce rituální a vyžadoval odborné dovednosti. Odborníci na tetování zvaní Tohunga tā moko byli v maorské společnosti velmi respektováni a byli odměňováni hodnotnými předměty, jako jsou například zbraně. (4)
Sociální role a status spojený s tetováním
Maorské tetování představovalo status jednotlivce a bylo pro Māori důležitým symbolem identity. Někteří náčelníci, kteří podepsali smlouvu z Waitangi, dokonce používali své moko jako podpisy, což zdůrazňovalo jejich postavení a důležitost. Na druhé straně však existovali lidé s velmi vysokým postavením, kteří byli považováni za natolik tapu (neposkvrněné), že nemohli být tetováni. (2)
Proces tetování Ta Moko
Tetování v západním a východním Tichomoří využívá techniku s hřebeny se širokými zuby, známými jako uhi, které jsou namáčeny do tmavého pigmentu a vráženy do kůže malými paličkami nazývanými tā.
V Aotearoa na Novém Zélandu se umění tradičního tetování vyvíjelo v izolaci, a proto jinak. V tomto případě se k tetování používal menší a užší uhi bez zubů. Tato metoda se používala zejména při tetování obličeje.
Tradiční rituály a obřady
Posvátná povaha maorského tetování si žádala přísná pravidla a rituály, například se od těch, kteří podstupovali tento proces, i od těch, kteří na něm participovali, vyžadovalo, dodržování specifických tradic. Například během tetování nesměli tetovaní jíst rukama ani komunikovat s nikým jiným kromě dalších tetovaných osob. Bylo důležité, aby při prožívání bolesti nekřičeli, neboť to bylo považováno za projev slabosti; schopnost odolat bolesti byla spojena s jejich hrdostí. (4)
To muselo být opravdu náročné, protože obličej se řadí na mapě bolestivosti na nejvyšší možnou úroveň.
Při tetování obličeje platila další pravidla. Ti, kteří se podrobili rituálu, se museli zdržet sexuální intimity a konzumace pevné stravy. Aby se předešlo kontaminaci oteklé kůže, byli krmeni dřevěnou nálevkou, dokud se rány na obličeji zcela nezahojily. (4)
Tetování bylo navíc často doprovázeno hudbou a zpěvem, což pomáhalo utišit bolest a dodávat rituálu zvláštní atmosféru.
Duchovní a ochranný význam maorského tetování
Maorské tetování a význam jejich symbolů silně čerpá z přírodního světa, zahrnující vzory jako vlny, listy a zvířata, které odrážejí hluboké duchovní spojení Maorů s přírodou.
Tetování jako výraz identity a rodinné historie
Tyto vzory nejenže označují klan a sociální roli jednotlivce, ale také vysvětlují jeho genealogii, úspěchy a osobní vlastnosti. Vzory jsou často předávány z generace na generaci a reprezentují nejen rodinnou linii, ale také přesvědčení a hodnoty jednotlivce. Každé tetování tak slouží jako důkaz něčího dědictví a věrnosti kořenům. (1)
Symbolika ochrany a síly
Nejznámějším symbolem ochrany a síly je kopí. Jedná se o tradiční design, který má v kultuře Maorů dlouhou historii a používá se již po staletí. Tento vzor představuje mocný symbol síly, odvahy a ochrany. Hrot kopí je zvlášť významný, neboť je spojen s duchem bojovníka a připomíná vnitřní sílu a odhodlání, které jsou nezbytné k překonání různých výzev v životě.
Symbolika v maorském tetování
Původ maorských symbolů v umění, ať už malovaných, tetovaných nebo vyřezávaných, je nesmírně důležitý pro maorskou kulturu. Před stovkami let sloužily k uchování příběhů o životě, mýtů o stvoření a duchovních tradicích. Význam maorského tetování a symboly jsou silně spojeny s identitou, historií a spiritualitou jednotlivců i celých komunit.
Koru (spirála)
Koru, symbolizující nové začátky, růst a regeneraci, má kořeny v tradičním maorském přísloví: „Ka hinga atu he tete-kura – ka hara-mai he tete-kura“ („Jak jeden list kapradiny zemře, jeden se narodí, aby zaujal jeho místo“). Koru může být ztvárněno i s lidskými rysy, jako je hlava, oko, krk, tělo a ocas. (5)
Manaia (strážný duch)
Symbol Manaia je považován za posla mezi živými a mrtvými. Je vyobrazován v podobě muže s ptačí hlavou a rybím ocasem. Mnoho lidí si ho nechává tetovat jako symbol osobního strážce, který je chrání před zlem. (5)
Hei Matau (rybářský háček)
Symbol háčku na ryby, nazývaný Hei Matau, představuje prosperitu a bezpečnou plavbu po vodě. Tento motiv kombinuje rybu a háček, odrážející silné spojení Maorů s mořem a jejich závislost na rybolovu jako hlavním zdroji obživy.
Pakati (psí zuby)
Symbol Pakati představuje bojovníky, odvahu a sílu. Tento symbol vyjadřuje hrdost a odhodlání, které jsou v maorské kultuře velmi ceněny. (5)
Hikuaua (ocas ryby)
Hikuaua symbolizuje prosperitu a také představuje region Taranaki na Novém Zélandu. Tento symbol se ztotožňuje s místními zdroji a životem, přičemž jeho „ocas“ reflektuje bohatství a plodnost této oblasti.
Tiki
Tiki je prvním smrtelníkem, který se narodil bohům, a představuje silný symbol plodnosti. Jeho ruce na bedrech symbolizují plodnost a hojnost.
Moderní interpretace maorského tetování
Tā moko bylo v minulosti symbolem postavení a výsad, které nosili především jednotlivci s vysokým společenským postavením. Tyto vzory sdělovaly důležité informace o nositeli a jeho rodině. Nicméně v polovině 19. století začala frekvence tradičního tetování klesat, avšak ženy pokračovaly v praktikování moko kauae na rtech a bradě až do 20. století.
Na konci 20. století se tato praxe začala znovu obnovovat a získávat na popularitě. V 70. letech se přijetí tā moko stalo aktem protestu proti evropské společnosti a zároveň projevem hrdosti Maorů na jejich kulturní dědictví. V posledních dvaceti letech došlo k výraznému oživení této formy kultury.
Dnes se tā moko obvykle provádí pomocí tetovacího strojku, přičemž někteří umělci stále zachovávají tradiční ruční metody. Moderní pojetí maorského tetování se vyznačuje kombinací tradičních prvků a současných uměleckých stylů.
Zdroje:
- Te Ara – the Encyclopedia of New Zealand. (2005). Te Ahukaramū Charles Royal, ‚Māori‘, (http://www.TeAra.govt.nz/en/maori).
- Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa. (nedatováno). TTāmoko | Māori tattoos: history, practice, and meanings, (https://www.tepapa.govt.nz/discover-collections/read-watch-play/maori/tamoko-maori-tattoos-history-practice-and-meanings).
- Rawinia Higgins. (2013). Tā moko – Māori tattooing, (https://teara.govt.nz/en/ta-moko-maori-tattooing).
- Francesca Arnott. (2023). TThe Māori art of tattoo: History, meaning and modern expression, (https://www.wisemove.co.nz/post/the-maori-art-of-tattoo-history-meaning-and-modern-expression#h_74217429121704886766897).
- Zelandtattoo. (nedatováno). Maori Tattoo: The Definitive Guide to Ta Moko, (https://www.zealandtattoo.co.nz/tattoo-styles/maori-tattoo/).
