Proč je červené tetování více rizikové?

Na červený inkoust reaguje lidské tělo hůře než na jiné barvy

Červený tetovací inkoust se řadí mezi nejproblematičtější barvy. Tělo na něj často reaguje citlivěji, protože může obsahovat látky, které vyvolávají silné alergické nebo zánětlivé reakce. Mnoho vědeckých studií potvrdilo, že právě červená barva bývá častou příčinou tzv. lichenoidních reakcí – zánětů připomínajících lišej – a v některých případech dokonce dochází ke vzniku masivního zbytnění pokožky (pseudoepiteliomatózní hyperplazie). [1]

Jedním z viníků může být cinabarit – červený pigment na bázi rtuti, který je příčinou opožděných imunitních reakcí. To znamená, že se potíže v podobě svědivé vyrážky mohou objevit až několik týdnů či měsíců po tetování. [1]

Červené inkousty často obsahují těžké kovy

Nikl, olovo, kadmium, kobalt či chrom

Na konci 19. století se pro výrobu tetovacích inkoustů používaly především přírodní a minerální látky. Sem se řadily například červená křída, uhlí, sádra, šafrán, černá hlína, hovězí žluč a saze. Červené odstíny byly často tvořeny směsí rumělky, oxidu železitého a červeného kreslicího inkoustu. [1]

Na konci 20. století se složení tetovacího inkoustu zcela změnilo a základem se stala voda, alkohol, glycerin a barevné pigmenty. V současnosti se od alkoholu často ustupuje, a moderní inkousty tak obsahují řadu dalších látek, jako je šelak, konzervační složky, aromatické aminy, azobarviva, hydrochlorid, potravinářská barviva, amoniak nebo nikl.

Konkrétně červený pigment může být jak anorganický, tak organický. Mezi anorganické patří například rtuť, selenid kademnatý nebo železitý hydrat (siena), zatímco organické varianty využívají rostlinná barviva jako santalové nebo brazilské dřevo. Oba typy však mohou obsahovat složky, které mohou vést ke kožním reakcím. [2]

Studie prokázala, že pigmenty zkoumané u pacientů s kožními reakcemi obsahovaly směs hliníku, železa, vápníku, titanu, křemíku, rtuti a kadmia. [3]

Mohou též obsahovat látky z průmyslových barev či auto laků a tiskových tonerů

Většina pigmentů nebyla původně určena k tetování, ale pro průmyslové použití. Původně se používaly do auto laků, průmyslových barviv nebo tiskových tonerů. Z tohoto důvodu nemusely odpovídat stejným regulačním požadavkům jako látky v kosmetice, potravinách nebo lécích.

Výsledkem může být, že ani tatér, ani klient nemusí mít přesné informace o tom, co inkousty přesně obsahují.

Výzkum potvrdil přítomnost toxických kovů nad limity stanovené EU

Nařízení REACH

Nařízení REACH (Registration, Evaluation, Authorization and Restriction of Chemicals) se stal klíčovým právním rámcem Evropské unie, jehož hlavním cílem je zajistit bezpečnost chemických látek pro zdraví lidí a životní prostředí. Toto nařízení vedlo k řadě omezení ve výběru barev, které tatéři mohou aktuálně používat.

Alergické reakce zahrnuje zarudnutí, svědění, bulky, puchýře až chronické dermatitidy

Podoba alergických reakcí na tetovací inkoust může být různorodá. Pohybuje se od zarudnutí, svědění, mokvání a tvorbě puchýřů až po vznik chronické dermatitidy. Tyto reakce jsou nejčastěji spojované s červeným pigmentem, který je náchylnější k vyvolání kontaktní nebo fotoalergické dermatitidy. Fotoalergické reakce bývají spojeny především s přítomností kadmia v červeném inkoustu a bývají vyvolány slunečním zářením.

Kožní reakce připomínající ekzém, včetně lichenoidních projevů, jsou nejčastěji pozorovaným typem přecitlivělosti na červené tetování.

Jedna čtyřletá studie, která sledovala 90 pacientů s reakcemi na tetování, prokázala, že reakce na červený inkoust často nesouvisí s běžně testovanými alergeny.  Předpokládá se, že problém tkví v chemickém štěpení azopigmentů slunečním zářením, což může vyvolat tzv. haptenizaci, tedy vznik nových sloučenin schopných aktivovat imunitní systém a vyvolat reakci. [3]

Hrozí aktivace chronických kožních onemocnění

Červený inkoust často obsahuje azobarviva, které jsou známé svými toxickými a potenciálně karcinogenními (rakovinotvornými) vlastnostmi. Některé studie naznačují, že právě tento pigment bývá nejčastěji spojován s chronickými a alergickými reakcemi.

Přes kůži se pigment dostává do lymfatických uzlin a jater

Pigment z tetování nezůstává jen v kůži, ale jeho malé částice se volně pohybují po těle a mohou se šířit do lymfatického systému a jater. Je známo, že částice inkoustu putují tělem a hromadí se v lymfatických uzlinách – a to i dlouho po samotném tetování. [2]

Zdroje:

1. Emily Forbat. – Firas Al-Niaimi. (2016). Patterns of Reactions to Red Pigment Tattoo and Treatment Methods, (https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4799043/).
2. Iliana A. Rahimi. – Igor Eberhard. – Erich Kasten. (nedatováno). Tattoos: What Do People Really Know About the Medical Risks of Body Ink?, (https://jcadonline.com/tattoos-medical-risks-body-ink/).
3. Eva Engel. (2007). Determination and Quantitative Extraction of Red Tattoo Pigments, (http://d-nb.info/989763633/34).